Kozonoh odvážný uchvátil v objetí
Venuši-Královnu, jež se mu vymyká,
aby rtům unikla, hořícím žádostí.
Roucho jí nehalí. Jako by vystoupla z pěn vody zvlněné
s průsvitným závojem kol údů lichotných.
V lesíku, zkropeném soumrakem večerním,
na břehu jezera, skrytého třtinami,
zděšené najády s výkřikem prchají.
Obličej Panův je vítězně rozzářen,
jako by tušil moc, které vše podléhá,
a smích mu pohrává kolem rtů smyslných.