Od dávných dob tak již směle přes řeku pne se,
která se valí a valí jako proud času
obrazy minulých dějů odnášející
lačně a nepřetržitě do moře věčna.
Pod koly vozů a kroky chodců zní dlažba,
stejně jak před staletími také i dneska,
jako by tepna to bila velkého srdce,
které se vzrušením šíří, pracuje mocně.
Pamětník bouřlivých časů, bojů i různic
zůstal vždy nestranně klidný, kamenný mudrc,
sloužící účelu svému věrně a vážně
obr, jejž staletí sytí života ruchem.
Po obou březích jej střeží vysoké věže,
těmi se rozhlíží obr po celé Praze,
kterou zřel z počátků malých vyrůstat v město
s tisíci věžemi, chrámy, paláci, sady,
se kterou prožíval časy dobré i kruté,
pro niž je mostem, jenž vedl od českých králů
– přes propast cizího panství nad naší vlastí –
k dnešnímu československému státu.