Tys kráčel k svému cíli pevně, jistě
a obdělával svěřený ti lán
jak hospodář, jenž na úrodu myslí
a volnou přírodou byl odchován.
Cos viděl, prožil, o čem srdce snilo,
to dovedl jsi jasně povědět;
tvé dílo rostlo v slunečnu i v stínu,
v něm zrcadlil se lidských niter svět.
A mladý duchem navzdor zlobě času
zřít můžeš s díkem na rtech sklizeň svou:
má vděčný půvab zralých žitných klasů
i rodné hroudy vůni sílivou.