Kdybych byl poznal dříve tvou duši,
když sedala’s večer u oken síně
a zírala v pustou ulici města,
kde zněly kroky řídkého chodce.
Kdybych byl poznal dříve tvou duši,
když prsty tvé lkaly unylou píseň
na pianě starém, kde plála lampa
na sličné tváře věnčené vlasy.
Kdybych byl poznal dříve tvou duši,
dokud jsme sedali v zeleném parku
na skryté lavičce, za kterou kvetly
růžové keře, vonící láskou.
Dnes ji už znám... Ty’s chtěla jen muže
a bylo již jedno, který snad přišel...
Teď chodíš po boku tlustého chotě.
Kéž bych byl poznal dříve tvou duši!