Jsem někdy tesklivý a hlavu ve svých dlaních
se často oddávám neurčitému snění;
jsem někdy veselý a věnce na svých skráních
opěvám květiny a líbám světlo denní.
A duch můj naučil se na sny pozor dávat
ve chvílích ponurých, kdy blesky září v kraje,
a lodím zbloudilým na břehu ohni mávat,
když maják uhasl a kolem všude tma je.
Jsem básník bolesti a utrpení těla,
mam věnce z lilijí kol svého mdlého čela
a potom korunu posetou drahokamy.
A stavím paláce a stavím pyramidy,
jsem básník Osudu a básník věčné Bídy,
a moje království se pyšní za horami...