Již šero mdlé,
mdlé, zamlklé
na město se snáší,
na město se snáší
v mhách usnulé.
A vítr lká,
štká z daleka,
jak ztracené touhy,
jak ztracené touhy
člověka.
Sad, opuštěn,
do oken jen
list žlutavý hází,
list žlutavý hází
jak mrtvý sen.
U okna sním
nad žitím svým:
stesk zimní mnou vane,
stesk zimní mnou vane
jak sadem tím.