Lesky světa, květů vůně,
vše jsem prožil ve svých snech,
nyní moje srdce stůně,
neplač, trpět dál je nech.
Nechtěj plody, když jsou v květu,
co je platno stále lkát,
raději se poddat světu,
nežli denně umírat.
Pět chci smutnou píseň svoji,
až vše listí opadá.
Rána má se nezahojí.
Je to smutná ballada!