Je věru marno zapírat,
že přicházejí dny,
kdy cítím se tak bezmocen,
mdlý, bídný, nicotný.
A vše mne rázem rozruší,
co jindy uklidní,
modř nebe, květy, zeleň trav
i ptáci švitorní.
A takovou mám touhu pak
se žití vírem zpít,
sám sobě prchnout, na věky
na sebe zapomnít...