Co smutných dnů as přejde před mým zrakem,
než přijde doba věčných závějí,
a Zima okna opřede svým jíním,
a vše, co žilo, navždy odejde?
Když byl jsem mlád a vyplul v malém člunu
do bouřných vln a hrdě stanul v něm,
když byl jsem mlád: a divé vlny krotil,
jež zmítaly mým člunem do nebes.
Těch dob mi líto: Byly přec jen krásné!
Je pusto nyní na vrcholech vrchů,
kde větry dují, sněhy netají.
Však jiné touhy chovám ve svém nitru:
Přes světy jít a Ženu po svém boku,
velikou Lásku hlásat národům.