Je pozdní léto... Den se rychle krátí...
A příroda v svých tone zlatých snech...
Dny, které zašly, již se nenavrátí.
Mdlé růže září teskně v záhonech...
Pták s větve lká... A slunce hřeje sladce...
Tak nějak bolně v hrudi srdce zní,
jakoby cítilo, že v krátce
nadejde trudná doba podzimní.
A duše teskna pro onen sad mroucí
si přeje náhle v srdce uzamknout,
to celé léto, park a růže vroucí,
by dál v něm mohly věčně, věčně žhnout.