Vzduch vzňal se touhou. Zmládlý sad
sní v květech... Z houštin dýchá chlad.
Rty medovými vábí květ.
Jak vášně vzdech štká vodomet.
Té chvíle s nebem hovoříš.
V zrak prší světlo, doufáš, sníš.
A chtěl bys jako zmládlý sad
vždy každým jarem rozkvétat.
Cookies on Poetry Cove
We use cookies to remember your language preference and — only with your consent — to learn how Poetry Cove is used. You can change your mind any time.