V mytické éře,
kdy v arktických končinách prales vládl
a tropická fauna snila,
vznášel se v zlatém vzduchu
duhový motýl nad širou zemí,
kde dosud se nevyskyt člověk.
Tehdy svět připravoval se
na jeho příchod
mocnými převraty v soustavě zemské;
kde dříve byly trópy, zavládla zima,
pravěcí netvoři byli vydáni zkáze,
sopky a ledy sváděly hrůzné bitvy
o novou tvářnost země,
o příští tvorstvo.
I dávný barevný motýl
skryl se v slze pryskyřicové,
kterou uronil prales před svou smrtí
a jež skanula na ňadra moře,
kde bloudila po vlnách času.
V jantaru rakvi
přečkal příboje věků,
přelétl s pravěkých luhů
v původní mladosti své
do doby strojů, chrámů, úřadů, zbrojnic,
viděl převratné divy počátků světa,
dočkal se dějin lidstva, rozkvětu civilisace,
letí do budoucnosti,
uhnízděn v raketě pryskyřicové,
do dálav času,
stále týž motýl mytu