Z dob dětství jasně pamatuji se,
jak jednou s matkou šli jsme na Hradčany,
a jak mne šeptem upozornila,
že naproti nám Neruda jde právě.
Šel malostranskou šerou ulicí
a vážně hleděl kamsi do daleka,
a mně v té vzácné chvíli zdálo se,
že prorocký zjev vidím kol nás míjet.
Po dlouhých letech školy života
v kraj u Turnova zavedl mne osud,
tam upoutal mě jedné skály tvar,
jež podobu má Nerudovy hlavy.
A v mysli se mi tvrdě ozvala
jak ozvěna skal básníkova věštba:
jen bude-li z nás každý z křemene,
pak bude celý český národ z kvádru.