Z dob dětství jasně pamatuji se,
jak jednou s matkou šli jsme na Hradčany,
a jak mne šeptem upozornila,
že naproti nám Neruda jde právě.
Šel malostranskou šerou ulicí
a vážně hleděl někam do daleka,
a mně v té vzácné chvíli zdálo se,
že prorocký zjev vidím kol nás míjet.
Po mnoha letech školy života
na Hrubou Skálu osud zavedl mne,
tam upoutal mě jedné skály tvar,
jenž podobu má Nerudovy hlavy.
A v mysli se mi tvrdě ozvala
jak ozvěna skal básníkova věštba:
jen bude-li z nás každý z křemene,
pak bude celý český národ z kvádru.