Jak mám Vám děkovat, že přišla Jste, má paní!
V den poslední, kdy slunce zapadalo,
kdy v nové ráno doufati jsem neměl sil,
a srdce slabé dlouze umíralo,
Vy tiše přišla Jste jak anděl Zvěstování
a musel uvěřit jsem, v co jsem nevěřil.
Jak mám Vám děkovat, že přišla Jste, má paní!
V mých pustých zahradách zas vypučely květy,
a v duši moji padlo plno zářných hvězd,
jež rukou Vaší v černou noc mou vsety.
Mé srdce oddaně se ve dlaň Vaši sklání,
a rty mé prosí: vezměte, což Vaše jest!