Než vzplá zas luny jas,
má sestro snivá,
můj láskou chorý hlas
tmou svůdnou zpívá.
Zpěv poslyš o ručkách
jak narcis něžných,
rtech, které zranil nach
i ňadrech sněžných,
k nimž v zlatém nadšení
pás vlasů splývá,
kde snění pramení
a rozkoš dlívá.
Mne utěš v bolech mých,
jež přání souží
a v slovech blouznivých
tě líbat touží...
Než vzplá zas luny jas,
milenko nyvá,
můj láskou mroucí hlas
tvé srdce vzývá...