V zahradách šveholí vrabci,
motýli pestří se v slunci,
vesele hlaholí zdroje,
bojácně dýchají vánky
v svatém království Jara.
Odkud ti větrové přišli,
proč jen ti ptáci tak pějí,
proč tak vše září a jiskří?
Ach, slastí chvěje se srdce,
Jaro, ty zlaté Jaro!
Máš květy máku ve vlasech,
kytice úsměvů v očích
a slova útěchy v ústech;
v tvém klíně spí se tak sladce
po existenční práci.
Cítím tvé lahodné vůně,
vidím tvé svítící barvy,
slyším tvé veselé smíchy,
ty’s radost lidí a duší,
Jaro, milené Jaro!