Doháral západ. Nebe se stmívá.
Měsíc se v slzách rozplývá.
Odkud zní hudba vzdušná a světlá,
jako víl tanec mámivá?
Před oknem duše průvod snů kráčí.
Večer jak harfa teskní, slyš.
Hudbo, ó hudbo, čarovná hudbo,
odlétnout moci v tónů říš’!
Doháral západ. Obzor se stmívá.
Srdce mé jako v květech sní.
Nebe a země v hudbu se mění,
v tajemnou píseň večerní.