Kříž na kříži... keř... hrobky zříš...
A vůkol ticho, smutek jen –
Toť Père Lachaise je... Mrtvá říš,
kde Paříž dřímá věčný sen.
Jdeš cestami... A dumáš, sníš...
Pojednou staneš zaražen:
Zvetšelá hrobka... v zadu kříž
a v předu portrét... obemšen.
Ten portrét... Chopin!... Nadpis zříš,
a hlava tvá se chýlí níž
a šeptá toho jméno,
jenž tady sladký sen svůj sní,
co srdce rozechvěno
nervósní hudbou zlehka zní...