Je hřbitov moře, všechno pohltí,
tam na dně tmavém tušíš příšery,
jež skrývají se v hvozdech podmořských,
kam dosud nevnik žádný potapěč.
Toť stoka, v níž se všichni shromáždí:
vrah, světec, měšťák, tulák, otrok, král
i sebevrazi světem prokletí,
jimž osud vtiskl ortel do ruky.
Hle, věčná Lethe tichých šílenců,
již o zásvětí tajích hloubají
a pevně věří v nebe, peklo, ráj,
však proud jen teče z temnot do temnot
a neprozradí, co v něm tají se:
kdo v něm se shlédl, na vše zapomněl.