To dobrá hospoda je u silnice
pod strmým svahem granitové skály,
kde za večera v okně hoří svíce
a unavené poutníky zve z dáli.
Tam hostinským je zamračený Osud,
jenž nalévá každému do sklenice
z baňatých lahví s rudou sfingou žaly,
na jichž vignetách čte se „Nikdy více“.
Zde Šílenství ku harfě Smutku pěje.
A Zoufalství mdlým hráčům v kartách radí,
až ztratí vše a sedí bez naděje,
co zatím Smrť, ta přihrbená služka,
jim v komoře, kde na zdi kahan čadí,
na zemi tvrdá připravuje lůžka.