V polosnu u krbu sedím:
na klíně nudí se korán.
Vidím, jak zestárlý sluha
dřívím jde nakrmit oheň.
Mimoděk zachytím slova:
„Kdopak si schoval sem srdce?
To je přec srdce; nu ano;
rosalinově hoří.“
Vyhodil plamenné srdce.
U krbu uzavřel mříži,
odbelhal šouravou chůzí
v sousední pokoj.
Srdce pak doutnalo zvolna
na chladně kamenné dlažbě...
Procit jsem, překvapen shledal,
že jsem vzplál růžovým ohněm