Stanul jsem ve snu před čerstvým rovem.
Pojednou zaslech’ jsem hlasy,
sípavé smíchy,
chrastění hnátů:
„Cizinče, proč sem chodíš?
Čeho zde hledáš?
Máš dosti času.
Až jednou –“
Zvedl jsem lebku, jež u hrobu spala,
přitisk’ ji k ústům, vzkřikl:
„Přišel jsem na svět mrtvý...“