Jen lesy vůkol. V stínu borovic
se zvedá střecha staré hájovny,
jež ze světa se uchýlila sem
jak přívětivý, skromný poustevník.
Slyš, vánek šeptá. Voní jehličí.
A člověk náhle skrytě zatouží
zde ztrávit klidnou chvilku života,
v tom prostém domku, v srdci přírody.
To milé místo... Datel klepá kdes.
Teď přes cestu se mihla veverka.
A na paseku blízkou přibíhá
se večer pásti srnčí rodina.
Jsem něžně dojat... Stojím, dívám se
v ta okna tichá, prostá, venkovská;
je mi jak synu, jenž se vrátil z cest
a věří, že se tady zotaví.