Zde bujní satyři vždy z jitra skotačí
a pějí písničky o lese, o lukách,
v svých rejích chytají sny smavé přírody,
jež vzduchem těkají jak pestří motýli.
Od řeky zaletí sem vánky laškovné,
by vášeň chladily svým vonným polibkem.
Háj vzdychá, vzpomíná a šeptá modlitbu
k oltáři Přírody, jenž rozkvet’ oblaky.
V niv rámci vyrost’ vrch nad světel krajinou.
Pan v trávě hoví si pod strání vřesovou
a hude na flétnu pro radost ozvěnám
a láká najády se líně slunící
na břehu potoka, jenž bloudí lučinou,
kde včely ssají med z kalíšků blatouchů.