Dnes nechce zde juž ani tráva růsti,
a stíny bloudí v chodbách vědomí,
jež v zelenavé nekonečno ústí,
a z koutů houká špatné svědomí.
Já bloudím domem s rozcuchaným vlasem
a hledím oknem v prostor šedivý,
kde zableskne se rudá záře časem
a zalká nápěv mdlý a tesklivý.
A ticho trapné, ticho vládne všady.
Stříbrný měsíc kráčí mými sady.