Dlím v chmurné roklině,
kde zaklínám svou touhu.
Před magickým kruhem
zřím démonické masky.
Však, když jsem dlouho zaklínal,
se z ticha prodral hlas;
kříž do temna jsem nakreslil
a přivolával dál.
Zem’ chvěla se.
Meč z mraku šleh...
„Kde jsi, má touho?
Zaklínám tě, přijď!“
Tma zjasněla a soutěskou
se blíží Kalliopé.
Klekám; šeptám si: „Můj sne...“