Hor reflektory země vysílá
zvěst o svém jsoucnu k očím dálných hvězd.
Je člověk pouhou fatou morganou
na křižovatce nekonečných cest?
Dech žití vyššího v tmu časem zableskne
jak v zemskou sféru vlasatice let,
tříšť jisker lidský mozek osvítí,
by vzkazu věčna mohl rozumět.
Když pohledy se zřítí k všednosti,
pluh osudový kypří ornici,
v svých loktech člověk tuší spočívat
Smrt jako Evu Život rodící