Víš ještě? V parku seděli
jsme kdysi zamlklí,
kol nás se zvolna šourali
dva starci choří, mdlí.
Tušili román pikantní,
jenž smutný konec má,
když na šíj jsem tě políbil
spustili chachacha.
Dnes večer, když jsme seděli
u krbu zamlklí,
mně zdálo se, že odkuds’ z tmy
jich krutý smích zas zní.