Podivná touha mne vede
do stínu vonného smrčí,
kde rostou pomněnky bledé
a mechy zeleně šedé
a se skalky pramének crčí.
Ten háj hrst vzpomínek skrývá
a milenci zajdou sem rádi...
Je večer, nálada nyvá,
že člověk zatouží kradí
a píseň o lásce zpívá.
Cookies on Poetry Cove
We use cookies to remember your language preference and — only with your consent — to learn how Poetry Cove is used. You can change your mind any time.