Po každé bouři obzor zjasní se,
po každém boji duha míru vzplá,
strast mnohou radosti lék vyhojí
i každá nepohoda pomine.
Je lidský život stálá proměna,
z nich každá lodí, která nese nás
po moři klidném nebo bouřlivém
v klín pestrý hostiného přístavu
či ke skalisku, na němž ztroskotá.
Leč nejen v chvílích slunné pohody
i v pohromě, jež stihne člověka,
je vždycky boží moudrost ztajena,
jak v balvanu, jenž s hory řítí se,
skryt může býti třpytný drahokam.
Ó, záhadné jsou ruce osudu,
jež vedou lidskou bytost zmatkem dní,
jež zasahují v jsoucno národů
a rodí jitra nebo setmění.
Však i když rozběsní se potopa
neb jícen sopky chrlí plameny,
z vod vynoří se posléz pevnina
a z trosek život nově vybují.
Má každý národ kotvu naděje
a silou ducha pluje v budoucnost,
bdí v každém tvoru skrytý stavitel,
jenž neúnavně dům si buduje,
je život boj, v němž výhra náleží
jen těm, kdo vytrvají v odvaze
a neztrácejí sebedůvěru,
jež jako krunýř chrání před ranou,
již z luku času Osud vystřelí.