Ve dražební síni světa
něžné srdce draží leta.
Kupujícím zvučí vstříc:
Srdce! za sen! Kdo dá víc?
Srdce čeká doufajíc...
Jdou sem noví návštěvníci
s úsměvem neb s žalem v líci.
Drsný hlas jim ječí vstříc:
Srdce! za klid! Kdo dá víc?
Srdce doufá milujíc.
Nenabízí nikdo nic.
Srdce trpí churavíc...
Odhodili srdce zmdlené,
v prachu vadne zapomněné.
Skřek se ozve temnu vstříc:
Srdce! za hrob! Kdo dá víc?
Síň je prázdná. Nikde nic. –
Srdce hasne zmírajíc.