Dnes, navrátiv se domů z procházky,
našel jsem žlutý dopis na stole,
jež poslalo mi známé děvčátko –
s bušícím srdcem jsem jej otevřel!
Drobounce psáno dvanáct větiček
a roztomile chybný pravopis:
„Můj drahý Emo! Dneska o sedmé
tě očekávám u vrat stodoly,
maminka neví, že se scházíme,
a tatínek jel ráno do města.
Přijď zcela jistě. Čekám na tebe.
A přines s sebou bouquet fialek!
Tvá znejmilejší Marta Suková.“
„Přijď zcela jistě...“ Jak to lahodí,
že srdce v těle skáče radostí,
že rozumím, co ptáci zpívají
a usmívám se šťasten do světa.