Kdys vyjel sobě mladý rek
za tisíc hor a tisíc řek,
princezny krásné dobýt jel
ten rek,
na jeho modrém štítu skvěl
se archanděl.
A projel málem celý svět
a všechno prožil, všechno shléd
a smuten navracel se zas
v hrad zpět,
a tvrdým stal se jeho hlas
a bílým vlas.
A vrátil se bez princezen
a jel už tiše, tiše jen;
byl smuten kraj a smuten on,
zhas den
a z věže hradu zalkal zvon,
plačící tón...