Do dálek šel jsem si pro štěstí.
Nedoved jsem je nalézti.
Rostlo snad příliš vysoko,
a já byl zrozen hluboko.
Lákaly lesy, voněl luh...
A v srdci mém bylo tolik tuch,
že mnil jsem, že vzlétnu do oblak!
Žel, marně jsem čekal na zázrak...
Přešel let řad... Květ štěstí svad...
A smutek zlý hořka v duši pad...
Jen z daleka někdy ozývá
se písnička lásky bláznivá.