Já oči odvrátil od žití
a vešel do bran kláštera,
kde mohl bych se pomodliti
vždy nestrojeně z večera.
Hluch k hlasu světa žil jsem v tiši,
jak středověký, zbožný mnich;
já chtěl jsem žít, jak žijí mniši
zahrabán lidstvu v dumách svých.
A v mojí duši hvězdy plály,
a já jsem šťasten v tichu žil,
tam venku v slunci ženy stály,
ve všechněch chýžích květen byl.
A já se nad svůj misál klonil,
kde mřely táhlé světice
a do své hrudi slzy ronil
při modré záři měsíce.
Má cela dneska v růžích vzkvetla
a všude zřel jsem anděly,
v rtech měli mír a v očích světla
a v rukou palmy drželi.