Dnes blaženě sníš v něhy liliích.
Jsi děcko ještě, kdo ví, co tě čeká:
snad osudná bouř’, která v chvílích zlých
se nečekaně řítí na člověka,
snad život, který ještě sotva znáš,
ti zkalí smavé oči čtveračivé,
snad Příroda, jíž v snění nasloucháš,
ti vloží na klín děcko neduživé.
Ó přeludy! Ó lásko! Jaký sen!
Jak dravá řeka žití lačně plyne,
a nikdo neví, kam je unášen...
Jak mladosti sen všechno v světě hyne.