Jak kytice snů rozkvet’ svět
v tajemné váze země,
zář’ sluneční jak boží ret
celuje tvorstvo jemně.
Co díš té kráse, již jsi zhléd’?
– Je čarovné slunce, je čarovný květ,
však nyní můj údiv div divoucí jímá:
v kolébce dítě dřímá.
Jak brána ráje paže žen,
Rozkoš jak sady svádí,
pták lásky blouzní roztoužen
o všemohoucnu mládí.
Co díš, tou krásou oslněn?
– Je opojná žena, je opojný sen,
však zbožně jak na zázrak zrak můj se dívá:
v kolébce Vesmír zpívá