Našel jsem bledé dítě na mezi,
tak samotné a s hlavou sklopenou.
A viděl jsem, jak hořce plakalo
a v ruce mělo svadlé pomněnky.
A oči zvedlo ke mně s úžasem,
v nich zářil dosud paprsk podzimní.
Dalo mi ručku, já ji políbil,
a spolu šli jsme dolů k vesnici.
A z večera, když v tmě jsem osaměl,
mně zdálo se, že vidím oči ty.
Kam jsem jen pohléd’, všude viděl jsem
to bledé dítě s hrstí pomněnek.