Jak pestrá kytka rozkvet’ svět
v kouzelné váse země,
zář’ sluneční jak boží ret
celuje tvorstvo jemně.
Co díš té kráse, již jsi shléd’?
– Je čarovné slunce, je čarovný květ,
však nyní můj údiv div divoucí jímá:
v kolébce dítě dřímá.
Jak brána ráje náruč žen,
rozkoš jak sady svádí,
pták srdce blouzní opojen
o věčném jase mládí.
Co díš té kráse okouzlen?
– Je čarovná žena, je čarovný sen,
však nyní jak na zázrak zrak můj se dívá:
v kolébce vesmír zpívá.