Do širé mystické dálky otvírám okno:
Vln věčna příboj se tříští o břehy Země,
a vítr tušení vane kolem mé hlavy,
jež v zbožné bázni se sklání před vyšší vůlí.
Dech žití věčného cítím vesmírem proudit,
v něm světla myriad světů září i hasnou,
a z hnízda myšlenky lidské vzlétají písně,
jak ptáci zpěvaví, kteří po výši touží.
A srdce vroucně se modlí na prahu Taje,
jenž jako opona skrývá smysl všech dějů
a jež se poodhrne jen v posvátné chvíli,
když duch, jenž opustil hmotu, novou si hledá