Dávno již, dávno je tomu,
co se mi zoufati chtělo,
nyní pod příkrovem stromů
leží mé žíznící tělo.
Dávny, ó dávny ty časy,
kdy jsem snil o kouzlu máje,
nyní mi zbělely vlasy,
ruka má k výpadům mdlá je.
Jak se vše na světě mění!
Jakobych z tmavého hrobu
vystoupil na světlo denní
v neznámou jakousi dobu...