Úsměv slunce v kalich dlaní kane,
ozářený božským mírem lásky
zírám do daleka:
Jako bezmezný tok život světem proudí,
na hladině výška s hloubkou splývá,
do Neznáma vyplouvají lodi,
člověk zpívá:
„Ze všech srdcí touha květy tryská,
ze všech očí jiskra činu blýská,
hmota plodí, duchem roste, výská,
nad příbojem tvorstva pne se věčný
vrchol palmy větrem kolébaný,
jako Žití prapor nekonečný...“