Úsměv slunce v kalich dlaní kane,
v opojení slastném jarní mízou
zírám do daleka:
Jako bezmezný tok život světem proudí,
na hladině výška s hloubkou splývá,
do neznáma slavně plují lodi,
v každé vztyčen člověk, žhavě zpívá:
„Ze všech srdcí touha květy tryská,
ze všech očí oheň vášní blýská,
hmota volá, hmota roste, výská,
nad příbojem tvorstva pne se věčný
vrchol palmy větry kolébaný,
jako žití prapor nekonečný...“