Ticho; večer v síni.
Paměť má se taví.
Z okna pozoruji,
kterak stíny noci hebce obletují
stráně, stromy, vilu
s terasou, jež zpustlá
naproti se nudí.
Město zastřel závoj
blížící se noci.
Klesám do lenošky,
hlavu skláním...
A teď zářně tančí
duch můj na terase
protější té vily.