Srdce! Nejrůznotvárnější radiový vysilači s hlásnicí úst, stroji s neviditelnými převody, pákami a písty, má bytost pohybuje se na hřídeli kolotoče.
Jako řeka z neznámých hloubek či výšin přinášíš a odnášíš, zaléváš i ničíš, jak štěpnice nebo úrodu polní neb chaty na nízkém břehu,
radosti, bolesti, touhy i skutky, ba také sny. Tryskej! Nemůžeš odpočinout si v sterých hrách, v pokusech, v činech,
jsi jako korouhvička na věži chrámu a kdybys na chvíli pouze ustalo křepčit, rozpadl bych se jak domeček z karet v zavytí samumu na širé poušti,
neb jako skleněná slza, jíž někdo hrot ulomil v žertu, v kosmický poprašek země. Ústřední těleso topné,
spojené s rozvětvených žil sítí, kterými rozvádíš teplo v budově těla, měníš nás v duchovní skleník, růže neb kopřivy kvetou z očí a ze rtů,
jaro a léto a podzim vzněcují mozek, člověk je vlastně jen zvláštní zahradou boží, která též dychtí po slunci, vláze; proto se podobá život každého tvora
hoření ustavičnému od zrodu k skonu, jednou-li přestaneš hřáti, golfový proude, potom se z člověka stane vychladlý ostrov, na kterém palmy kdys kvetly,
zvířena bujná žila, a jenž byl postižen posléz mlčením bílým, polární zimou.
Srdce, nejstarší kříži, je tělo tvým mileným děckem, jež musíš však zkoušet a mučit,
abys je vykoupit mohlo bolestmi jeho z předpeklí zemského žití pro jiný očistec možná, ve věčném kruhu na všechněch hvězdách,
kde tvorové rodí se, hynou v obměnném přerodu hmoty, žijí jak zajatci slepí ve Všeho míru na různých stanicích Věčna,
kterými řítí se vlaky Nekonečnosti, aby je dovezly posléz v Pravšeho lůno, pod srdce Boha
Cookies on Poetry Cove