Kříž vedle kříže... hrobky zříš...
slz závoj přes ně přehozen –
Toť Père Lachaise je. Mrtvých říš’,
kde Paříž sní svůj věčný sen.
Jdeš pěšinami... dumáš, sníš...
Tu maně staneš, zaražen:
Jak rakev hrobka... vzadu kříž
a v čele relíf... obemšen.
Kdos blízký... Chopin! Nápis zříš
a hlava tvá se chýlí níž,
v snu šeptáš toho jméno,
jenž sen svůj hvězdný v květech sní,
co srdce rozechvěno
jak Aeolova harfa zní.