Přál bych si jen umříti v den,
kdy léto dýchá vůněmi a světly do oken...
A zeleň plá a svítí tak,
cypřiše teskné, topoly šumějí do oblak...
A odkuds’ zdáli, nevíš, víš,
mdlé tóny houslí zahrady ti znějí blíž a blíž...
A ty jsi šťasten, šťasten tak,
jak cypřišem bys’ byl, jenž šumí do oblak...
A tóny houslí, tóny mdlé se snáší níž a níž...
ty umíráš, se usmíváš... smrt ani necítíš...