Jak chorá myrta touha zvadá.
Proč oknem zíráš do kraje?
Svit luny do síně se vkrádá,
v skle skříně žlutě vzkvétaje.
Hle, večer tká své luzné sítě;
již usni s dlaní pod skrání,
jak hedváb stíny přikryjí tě,
můj hochu, prchni dumání!
Zní zvony... Neslyš jich, mé dítě,
ať jejich ústa nevzbudí tě
svým modrým vzlykem ze spaní.
Lhou zvony... Hvězdy rozkvétají.
Spi. V snu se cesta k ráji tají.
Již večer... Chvíle klekání.