Mí nejsladčí ptáci zapěli v zeleném mlází,
mé nejčistší květy rozkvetly v paprscích slunce:
když Jaro zas přišlo z dumavých pohoří Jihu,
zlacená oblaka připlula z propastí Věčna.
Trávy, jež na podzim uvadly, znovu se smějí,
palouky zmrazené plny jsou bledulí něžných.
Haluze stromů, jež vichřice zbavily listí,
v teple se pokryly pupenci nejčistší šťávy.
V údolí nadějí procitli obrové věků
na cestách k báječným zámkům, kde princezny dřímou,
na vodách touhy mé kotvily plachetní lodi
hotovy odplouti, jakmile zaduje vítr.
Mé království září v krajině míru a štěstí,
mé princezny vstaly z loží a hledí do dálky,
jich srdce mne volá ve chvílích nejdražších snění
a nádherné slunce svítí mi na cestu k ráji.